Původně pěkná akce pro všechny spřízněné se změnila v pěknou bratrskou akci.
Tinka nemohla kvůli pooperační rekonvalescenci, takže ostatní naši kamarádi se podle toho zařídili:
Nádherné azuro, něco okolo půl třetí odpoledne:
"My chceme jet taky!"
"To opravdu nejde, je zima, voda je studená, byli byste nemocní...". Nezní to moc přesvědčivě.
"Tak se aspoň projedeme."
"Majko, pojď si taky sednout. Jen se vyfotíš na břehu."
"A to ne! Když už, tak chci rovnou doprostřed proudu!"
Voda má k čisté tekutině hodně daleko, okolní krajina nic moc, jezy jsou přenášecí zabijáky.
Pesimismus? Ani náhodou, na lodi je skvělá nálada. Dělám bráchovi háka (mám nerad pocit, že jedeme špičkou pod hladinu...).
Chvilkama už mi skoro nebolí pohmožděné rameno a tak nic nebrání pokračovat v nasazeném sebevražedném tempu:
"Teda brácha, tak jako teď s tebou jsem ještě nepíchal!."
Přírodní zajímavosti:
První zastávka: kamenný stupeň u Choryně. Petr se vydává strašit malé děti. Ve vodnickém oblečku a s dobráckým úsměvem Švejka jde pro baterie. Marně.
Druhý pokus u pumpy v Teplicích nad Bečvou. Tentokrát je to i s kávičkou.
Slunko zapadá nad krásnou Moravskou plání (prý brána Moravská) a my s bratrem rozvíjíme různé teorie. Od finančních operací přes manželské situace po to kde to dnes upíchnem.
Nakonec Petr po několikerém bloumání po břehu a přilehlých houštinách jakož i smetištích všelikých objevil moc pěkné místečko s rozhledem na Měsíc nad Helfštýnem.
Petr stavěl stan, já připravil oheň.
Trochu jsme si zanadávali na majitele kempingového nádobíčka, který zapomněl přibalit hořák k vařiči. Takže obligátní uzenina na klacku. Ale pivenko, fajfka, a lebedění vše nasměrovali do nádherného konce dne.
Prvních pár kilometrů ještě šlo, ale:
"Teď už chápu, proč jsem na Bečvě neviděl vodáky"
"Sice ta voda není čistá a furt pícháme volej, ale zase fouká protivítr a kolem jsou ošklivé břehy..."
V Přerově se Dingo přihlásil, až když jsme to skoro vzdali.
Majka pro nás ochotně zajela, ještě jsem dostal svačinku a tak tedy:
