Krajina je pěkná, místy ani neni úplně hnusně. Protože jsme do lodí sedli poněkud později než bylo v plánu, začalo se stmívat poněkud dříve než bylo v plánu...
Někde u Maršova nad Metují nám do řeky vběhl značně "rozdělaný" mladík a dal nám na výběr: buď si přisedneme k jejich ohni a dáme si něco z pečeně, nebo nás převrátí. Dalo mu práci nás přemluvit... Někteří z nás své prokřehlé údy úspěšně rozhýbali, ostatním se to povedlo až s pomocí kombinace oheň v duši + oheň v žaludku + oheň v ohništi.
Já si půjčuji kolo a s místním mladíkem vyrážíme do stmívajícího se lesa pro auto. Škoda, že jsem se zapomenul zeptat, kde je zaparkované. Zkušenost pro příště.
Mimochodem, terénní noční jízda na kole s o deset centimetrů vyšším sedlem a v neoprénových botkách na zacvakávacích klipsnách - to je ten pravý vrchol dne, který jsem si představoval. (Nehledě na to, že vidina něčeho teplého v břiše se rozplývala v nedohlednu).
Druhého dne po přeparkování jsme zamávali zkouřeným jedincům a za docela slušného počasí se svezli po pěkném kousku řeky"
Loučíme se s Mácou, projíždíme se po Náchodě s vizí hospody (a s průvodcem). Nakonec stanujem před čísi chatou. Potkáváme podobně postiženou dvojici s pálavou. Zítra s nimi pojedeme kus k Peklu.
